ON MY MIND: WHEN ENOUGH IS ENOUGH

1:30:00 PM


Každé léto se vydám první týden v červenci za babičkou. Letos jsem tu zase ve stejném období, takže tomu už můžu říkat tradice. (haha) Vydám se na venkov kousek od Brna, abych našla klid. Je jedno, jestli tady budu jednu, dvě noci, nebo celý týden. Babička je anděl, co tě dostane ze všeho špatného co se ti zrovna děje, i když toho nemusí být moc. Prostě najednou v tom tichu, v přírodě, kdy je největší práce dne zalít kytky, otrhat rybíz na marmeládu a dát dvakrát denně králíkům, všechny ostatní starosti přestanou existovat. 

Btw. Loni jsem o tom dokonce napsala na SOFFA blog - podívej.


Doufám, že kolem sebe máte někoho podobného, protože když se rozhodnete udělat nějaké velké životní rozhodnutí, je fajn se občas na chvilku uklidit mimo uspěchanou realitu. Já jsem to svoje udělala celkem nedávno. Odešla jsem z práce. Pro někoho dream job dělat produkci v televizi o vaření, pro mě už poslední dobou noční můra. 

Nebudu tady rozepisovat co bylo super a co ne, co mě to dalo, co vzalo a co naučilo. Chci tu psát o tom, že by člověk měl poznat svoje hranice. Kdy už má dost a kdy to, co se mu děje už možná v konstantním sledu příští týden nezvládne. Stres, přepracování, demotivace, frustrace, vyčerpání. (jo, i trochu té psychologie se tu dočtete, když už jsem to studovala haha). 

Zjistila jsem totiž, že je (možná jenom) pro mě mnohem těžší si říct dost končím, než se do nabízené příležitosti pustit po hlavě. Jsem totiž schopná spousty věcí, třeba jako přestěhovat se jen tak do cizího města, protože víte, že v tom rodném zkameníte. Vzít si najednou hned 4 práce, jako tyhle Vánoce, jet na blind na Mallorku, jako tenkrát jedno léto na vysoké, nebo si život užívat spontánně jinak, ale do všeho jít klasicky střemhlav. (moji kámoši tomu už říkají klasická Elizovina).

Odejít z práce, něčeho nechat, nedokončit, opustit a odjet to je pro mě mnohem těžší, zvlášť když jste za celý svůj dosavadní život naučení všechno brát jako novou příležitost, nezapomenutelnou zkušenost, která vás vždycky něco naučí, i když to nebude vždycky procházka růžovým sadem. Když se ale neblýská ani na ty poupata už nějaký ten pátek, je čas si uvědomit, co vám daná situace přináší. Jestli vůbec něco dobrého, a nebo jenom bere...jestli když se ráno vzbudíte, tak se nebojíte jít do práce, protože víte, že to bude zase mazec, jestli místo běžné vidiny pátku se spíš netěšíte už rovnou na večer, až půjdete domů z práce, kde běžně trávíte skoro 3/4 svého života. 

Já si řekla, že mě ani peníze nestojí za obětování vlastního zdraví a hlavně jsme si uvědomila, že záleží i na jedné blbé hodině jak ji strávíte a pokud většinu hodin z jednoho dne trávíte tak, jak nechcete, pak tu není o čem.

Máte někdo z vás podobnou zkušenost? Napište mi. 

Na zdraví a na lepší zítřky! Eliza.

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Taky jsem opustila dobrou praci v mediich a zdrhla do danska. A nelitovala jsem nikdy ani minutu ani kdyz jsem po prijezdu nemohla sehnat praci v jinem oboru. Kdo si pocka ten se docka. Ted sice delam uplne obyc praci ale mam cistou hlavu, volne vecery, vikendy a cas na to co me bavi... takze zbyva jen poprat good luck!

    ReplyDelete
    Replies
    1. haha tak to je vtipné, jak podobný osud máme, já se do Dánska taky totiž chystám!:) A souhlasím! Podle mě když člověk potřebuje k životu kreativitu, tak si ji vždycky nějak sám vytvoří, hlavně na ni potřebuje čas. Než pracovat od nevidím do nevidím sice v "kreativním" jobu, ale co se stává rutinou...Děkuju moc Luci ;)!!

      Delete
  2. Eliiii, my jsme se o tomhle spolu už bavili milionkrát, ale jakmile se do práce bojíš a v sobotu jsi vynervovaná z toho, že jdeš v pondělí zas do práce.. tak to nemá cenu.. Nemá cenu dělat něco, co tě takhle vyčerpává... ale dělat věci, který tě mohou někam posunout, ikdyž to třeba nebude hned.. ;) <3

    ReplyDelete