ON MY MIND / about the feeling

10:19:00 PM

Tenhle post jsem vám chtěla napsat už dneska ráno. Jenomže jsem nestíhala, klasicky. Ale počkat..o tomhle chci přesně psát!

V pátek večer, když jsem už ležela v posteli, tak jsem si  přemítala v hlavě celý uplynulý týden. Ten strašně busy týden, kdy jsem měla pocit, že skoro nic nestíhám. Přehrála jsem si v hlavě postupně každý celý den. Co jsem udělala, měla udělat a jaký celý ten týden pro mě vlastně byl. A víte na co jsem přišla? Přestože jsem se na bytě moc neohřála, zas tak moc práce za mnou vidět nebylo! Šlo prostě jen o pocit. O zaneprázdněnou mysl všemi těmi různými myšlenkami, úkoly a povinnostmi. 
Když nemám u sebe diář jsem nesvá jako na prvním rande s klukem, který se mi fakt moc líbí (a to ani tehdy nebývám zas tak nesvá!!). Než začne den, nebo i předtím, večer, musím si napsat, co všechno musím udělat. Samozřejmě, že je zázrak, když všechno stihnu. (Dneska je ten výjimečný den, co potvrzuje pravidlo, asi to bude těma dvěma hodinama, co jsem vstala dřív, no nevím..).

Jednoduše, stav zaneprázdněnosti z vás nedělá počet povinností, které musíte splnit, nebo snad už výsledná práce za váma, ale pocit! Pocit toho, že máte plnou hlavu a na nic jiného myslet nedokážete. Že toho máte v ten den/týden/rok tolik na programu, že už vlastně včera bylo pozdě a vy permanentně nestíháte. a teď pozor! i když vlastně dohromady moc nic neděláte. Když aktivity, které musíte vykonat nejsou nijak náročné, nenamáháte se fyzicky a psychicky jen kvůli sami sobě. Kvůli pocitu, který si vytvoříte sami v hlavě, protože se vám zdá, že toho máte prostě moc.

A tak jsem si řekla dost, stop, končím! Ne s prací..ta mě baví, v té se chci jenom zlepšovat, konečně ji stíhat a dělat kvalitněji. Řekla jsem stop pocitu, který ve mě vyvolává stres ( a ten tik v oku). Jo, mám toho na programu každý den celkem dost, ale zase to není tak, že bych si každý den nemohla na chvilku vydechnout. Když to nestihnu, zboří se svět? Ne. Jde o to, dělat věci bez pocitu, že je už dopředu nestíhám(e). Zachovat si tu pohodičku a ledový klid.

Mám totiž pocit, že mít pocit, že jsem busy je cool. V naší zrychlené době přece nikdo nechce být ten lempl, co se válí doma a nic nedělá. Nebo alespoň ne v očích ostatních. A tak jsme busy, říkáme rádi o sobě, že jsme busy, i když vlastně zas tak úplně nejsme.

Takže, shrnuto, potvženo. Konec Eliziných keců a zpátky do práce vy lenoši, jenom pěkně v klídku a pohodě ;)))

Tak a teď, máte to tak taky?

You Might Also Like

4 komentářů

  1. haha, jojo nestíhání.. o tom bych mohla napsat knihu. Ale jak rikas, urcite dela hodne nase "hlava"
    A jinak nadherný boty!

    ReplyDelete
  2. Já to řikám pořád, nestresuj se :D Ale je to pravda, všechno to máme v hlavě!

    ReplyDelete